Nebohý návštěvník/vykradač hrobů se po pádu/vpádu do mého hrobu ocitne v jeskyni. Přímá cesta nahoru neexistuje, je tu pouze její iluze. Jediná možnost, jak se dostat blíže k obsahu komnaty je skrze delší trasu. Druhá možnost je smrt v lávě.
Krizový štáb Ateliéru Duchů zasedá nepřetržitě, až neúnavně. Nevoláme si, jen se vyvoláváme. Scházíme se ve virtuálních místostech internetu; tam kde duchařina probíhá přirozeně, potichu a na dálku. Avšak! Není to jednoduché. Člověk se musí dotýkat konečky prstů klávesnice, jinak se nedostane k těm, kteří sedí o místnost vedle. Elektrická svíčka na stole hoří, partikly se vznášení virtuálním vzduchem a tu a tam propadnou i stolem. Většina duchem udržitelných projektů pokračuje ve vývoji a posouvá se kupředu; od světel svíček za světlem obrazovek.
Prsteny jako téma, včetně jejich materiálového zpracování začínají v ateliéru Herních médií, stejně tak v Ateliéru Duchů nacházet své místo.
V týdnu proběhlo zasedání krizového štábu Ateliéru Duchů a jednalo se o klíčových projektech, které chystáme průběžně již několik měsíců. Výsledek je jasný! Vše, na čem pracujeme musí být odloženo. Avšak! Dokončeno. Přecházíme tak do úsporného režimu, nikoli do režimu spánku. Nehroutíme se; vymýšlíme a hledáme vhodný způsob on-line řešení a věříme, že alespoň část z připravovaných výstupů nalezne v tomto typu prostotu své bytí.
Souhvězdí je dalším vývojem Překážky, tedy její malou papírovou verzí. Funguje na stejném principu, zakreslování postupu do herního plánu a posléze se stává obrazem.
Uplnulý rok náší skupinu Duchů posunul nejen v čase, ale také ve všech dlouhodobě laděných projektech kupředu. Prototypy se převlékají do verzování a vizuálních nebo zcela čistých experimentů máme všude dost. Čas nám to celé komentuje bez tolerance, ale přesto se podařilo naplnit i několik akcí a prezentačních milníků, které nám pomáhají aktuální stavy projektů zapouzdřit.
Dnes 17.2.2020 je výstava v Jihlavě u konce, největším překvapením (i pro nás) byla finální reprezetnace Bohdana Heblíka. Navzdory očekávanému audio-vizuálnímu vstupu tradičního formátu sama přítomnost B. H. otiskla do instalace výstavy svůj původ. Ateliér Duchů měl na paměti, že B.H. chce věnovat vzpomínku všem, kteří si pamatují jak se instalovaly videohry... Možná právě proto byla vzpomínka rozšířena o to, jak se instalovalo (obecně).
V překladu "Šedý muž" (původem výrazu je jedna z přezdívek slavného sériového vraha a kanibala, jménem Albert Fish). Digitální hra v minimálním rozlišení (čili 360x203 px), v jistých kruzích bych se pomalu nebál označit za pixelart, je žánrovým vyhodnocením point & click "adventura". Hlavní herní mechanikou jest problematika vyobrazení 3D prostoru ve 2D prostoru a neustálým řešením, jak formou a obsahem hráčovi vlastně ten zážitek sdělit. Pozadím bylo a je téma sériových vrahů, potažmo záchvatových a kanibalů, se ke kterými jsem se osobně nikdy, tedy doufám, nesetkal. Avšak téma mne zaujalo natolik silně, že o volném čase jsem tomu věnoval své studentské hodiny.
Desková hra o raketách a rozetách vznikla na GameJamu (Ludum dare 43, téma: “Sacrifices must be made”) v prosinci roku 2018. Odštěpením se od velké skupiny, jsme se společně s Anetou Fasorovou rozhodly vytvořit hru, nezávislé na použití digitálního enginu. Jinými slovy, deskovou hru, která bude vizuálně přitažlivá a pokud to dobře půjde, tak i zábavná. Navíc už od počátku bylo cosi předurčeno.
V průběhu zimního semestru jsem v AHM s Davidem Holubcem a Danielem Jenikovským pracovala na projektu s názvem Překážka. Hlavní myšlenkou projektu bylo využít hru a samotný její průběh k vytvoření statického obrazu. Jedná se tedy o deskovou hru pro dva hráče, s jednorázovým životním cyklem. Průběh hry oba hráči po celou dobu zaznamenávají kresbou přímo na hrací pole. Vzniká tak permanentní záznam průběhu hry, který Překážku ve finále mění na sérii obrazů a její význam je nadále už jen čistě vizuální.